Únor 2008

SONB

29. února 2008 v 12:31 Soutěže a bleskovky
Takže..............jsem se rozhodla,že udělam soutěž o nej blog!ale !pozor! soutěž bude jen pro blogy,co maj taky tématiku koní!!!tak jestli máš taky rád(a) koně a blog o koních,tak se určitě přehlaš i ty!!!Stačí jen do komentářů napsat:
1.tvoje pravé jméno(stačí křestní)
2.přezdívku
3.název a adresu blogu
4.kdy byl zhruba blog založen
5.a tvé nejoblíbenější plemeno koně
Soutěž začne až se přihlásí aspoň 5 lidí!!!a až to vypukne,tak ti určitě písnu na blog!
A pro ty,co nemaj blog o koních a chtěj se přihlásit do SONB:Nebudte smutní!!!na mim druhym blogu,který je o všem bude taky SONB!!!zatim ještě nevim kdy to bude,ale určitě brzo!!!Tak neváhej a přihlaš se i TY!!!

Omluva...

21. února 2008 v 18:34
Ahoj,já se omlouvám,ale máme jarní prázdniny(jupííííííííííííííííííííííííí)a jedu k babičce na moravu!!Možná sem něco přidam,ale asi ne tak často,jako dřív!!tak se omlouvam,ale za týden jsem tu zase jako na koni!!:oD...tak se mějte krásně!!!papa vaše koňačka Eliška

Murgenský kůň

21. února 2008 v 16:53 plemena koní
Úvodem...
Když návštěvník Apulie v jižní itálii zatouží po změně, opustí pláže jaderského nebo jónského moře a zamíří pár kilometrů do vnitrozemí, octne se v mírně zvlněné krajině, kde jeho pohled upoutá krásná scenérie - pastviny poseté skalkami a rozdělené zídkami, sem tam proložené kamennými kužely střech tradičních farem zvaných truli a dubovými lesy. To je Murge. Z lesa se ozývá jemné cinkání zvonků, které postupně zesíli a před překvapeným výletníkem se odehraje nečekané představení. Grandiózní nástup na scénu v plném cvalu si připravilo zvoněním stádo hlavních protagonistů tohoto divadla v přírodě - murgeských koní. Koně patří od nepaměti k Murge, tak jako Murge patří jim.
Původ a historie:
Kraj Murge se stal koňskou pokladnicí, ze které čerpali panovníci koně pro své rozsáhlé výboje už od starověku. Na koních odchovaných v Apulii dobývali pravděpodobně Řekové Tróju, a slavný Bukephalos ještě slavnějšího Alexandra Velikého pocházel ze stejných končin. A to byl teprve začátek proslulého tažení koní z Itálie Evropou.
Podpatek italské boty byl 3000 let mostem mezi západem a východem a místem, přes které se přehnali snad všichni dobyvatelé mířící na sever a ze severu na jih. Vládci se měnili, jediné co po nich zůstávalo, byli jejich koně. Sacaréni sebou přivedli berbery a araby, římský císař Fridrich II. si oblíbil Murge natolik, že sem na začátku 13. století přestěhoval svůj dvůr včetně chovu koní. O jeho chovu a na jeho dobu velmi moderních metodách selekce platných všeobecně do dnešních dnů přináší doklady jedna z prvních knih o veterinární medicíně a šlechtění koní De medicina equorum od Giorna Ruffa. Jako nejvhodnější místo pro chov tvrdých a odolných válečných koní si zvolil Murge i benátský dóže, jenž založil na skalnatých pastvinách hřebčín La Cavalerizza. Španělé, kteří vládli střídavě s Francouzi neapolskému království až do sjednocení Itálie, přiváželi koně z Andalusie a Francouzi dodali hutný základ v podobě koní západního typu. A tak se region Murge stal jedinečným tavícím kotlem, který dal vzniknout stejně jedinečnému plemeni koní zvaných Murgese.
Z našeho pohledu zajímavá historie koní z Murge začíná s nástupem zlatého věku evropské hipologické kultury 16. - 17. století. V té době daroval neapolský král Alfonso I. rozsáhlé državy v tomto kraji šlechtické rodině Aquaviva, která si od té doby mohla připsat titul Conte di Conversano. První hrabě Conversano Andrea Matteo byl velikým milovníkem koní a uznávaným odborníkem. Na svém panství soustředil nejlepší chovný materiál té doby, kupoval hřebce z Andalusie i z orientu. Jeho odborné kvality ocenil i císař Ferdinand I., který ho pověřil nákupem plemeníků pro rakouské císařské hřebčíny. Protože rodina Conversano byla rodinou osvícených feudálů, kterí věděli, že užitek jim přinese i zušlechtění populace koní v celém regionu, byli jejich plemeníci vždy volně k dispozici pro ostatní majitele klisen. Tak vznikl typ koně, který byl nepřekonatelný ve své tvrdosti, pracovitosti a dlouhověkosti. Kůň z kraje Murge se stal nezanedbatelným vývozním artiklem a pod značkou "Conversano" tak v 17. století proudeila krev z jižní Itálie do královských a šlechtických hřebčínů po celém Starém kontinentu. Touto cestou se dostali do Vídně za vlády Josefa II. i dva černí hřebci pojmenováni Conversano a Napolitano, kteří se stali zakladateli dodnes trvajících linií lipických koní. Ale to už je jiný příběh.
Zatímco u habsburského dvora se stále těšili koně na podkladě neapolsko - španělské krvě nehynoucí oblibě, v jejich domovině je čekal jiný osud. Od konce 18. století až do sjednocení Itálie v roce 1861 stále často měnili koně z Murge svého majitele, i když tentokrát poněkud svérázným způsobem. Lidová rebelie proti okupaci jihu seveřany z Pimontese se v průběhu času proměnila v organizované loupeživé bandy čítající i několik tisíc mužů. Ti si obstarávali koně krádežemi na náhorních planinách Murge. Kvality murgese, především tvrdost a nepřekonatelná jistota při pohybu ve skalnatém terénu, jim zajistily i v tomto případě obsazení do hlavní role. Proslulá savojská kavalerie používající koně na podkladě anglické krve neměla proti mužům na koních, kteří byli na skalách jako doma, nejmenší šanci na úspěch. Bandité se díky "svým" koním byli schopni přesouvat denně na obrovské vzdálenosti. Když telegraf ráno vyťukával zprávu o brigantech (jak se jim říkalo), kteří operovali večer v místě 100 km vzdáleném, nebylo výjimkou, že se právě objevili pod okny. I toto dobrodružství přineslo koním z Murge slávu a ocenění, ale pro chov mělo důsledky spíš negativní.
Když na začátku 20. století byly pochytány poslední zbytky banditů, mohla vláda konečně začít vnucovat jihu svou vizi rozvoje zemědělství a průmyslu. Pro chov koní v Apulii to znamelnalo promísení s nesčetnými jinými cizími plemeny, což přineslo téměř absolutní smazání charakteristických rysů tamní populace. Přestože královský dekret z roku 1885 zakazoval používat v té době jiné než licencované hřebce, (většinou tehdy oblíbené anglické importy), díky určité izolovanosti a polodivokému způsobu chovu koní v Murge se alespoň na tomto území o rozloze 4000 čtverečních kilometrů zachovaly původní znaky koní staré neapolsko - španělské krve.
Dnes se dá považovat murgese za jediné opravdu původní italské plemeno koní, které se vyhnulo masivnímu pokřížení. Pod vedením asociace chovatelů murgese koní, která vznikla v roce 1927 a za přispění státního hřebčince Instituto Incremento Ippico ve Foggii se v současné době chová v krají Murge výhradně toto domácí plemeno, jehož populace čítá asi 1500 koní.
Popis a charakteristika:
Podle standardu se chovají murgese ve dvou barvách. Absolutní převahu mají vraníci bez odznaků. Asi pouze dvě procenta pak tvoří nevybělující bělouši, tzv. roani (u nás se jim dříve říkalo mourci). Jsou to mohutně osvalení koně s vysoko nasazeným širokým krkem, podobným jako u andaluských, nebo lipických koní. Kohoutek je méně výrazný a přechází v široký a dlouhý hřbet, který je často volnější. Prsa jsou svalnatá a široká, pleca a hrudník dobře vyvinuté. Další dědictví, jenž je spojuje především s naším klenotem starokladrubským koněm je často se vyskytující klabonosá hlava. Hlava je dobře posazená, zepředu široká s malýma ušima. Velké živé oči zakrývá dlouhá hustá hříva, která je často zvlněná. Končetiny jsou pravidelné a suché, obvod holeně často přesahuje 22 cm. Rohovina kopyt je vemi tvrdá. Výška je velmi variabilní a liší se podle jednotlivých typů. Pokud vyloučíme extrémy, pohybuje se výška mezi 1,50 - 1,66 m, ale už dnes se na některých hříbatech ukazuje, že se horní hranice patrně posune dál (růst u těchto koní se zastavuje v pěti letech).
Už od počátku šlechtění se začaly formovat rozdílné typy této rasy. Kůň z Murge s nejmenším vzrůstem je velice nervní, s velmi hustou hřívou, zřetelně zkadeřenou, s jemnými klouby, malými kopyty, s jemnou hlavou s ušlechtilým profilem. V bedrech je krátký, ale dobře osvalený a je to opravdu krasavec - má v sobě viditelně zakonzervovány arabské a berberské předky. Je rychlý a vytrvalý, využitelný pod sedlem i k tahu a tamní vesničané mu láskyplně říkají "knížátko". Další typ je středního vzrůstu a vynika mimořádně dobrým osvalením. Jeho předky jsou právě ti koně, kteří byli používáni k boji. Po nich zdědil vraník z Murge odvahu, rozvážnost a ovladatelnost. Krk má širší než jeho ušlechtilejší příbuzní, hlava je z profilu rovná, nebo mírně klabonosá, klouby jsou silnější a kopyta větší. Poslední typ je největší a je živoucí vzpomínkou na krásné koně z vojenských přehlídek. Má velmi elegantní chody, větší hlavu, kterou hrdě nosí na dlouhém krku. Impozantní vzhled doplňuje dlouhá a hustá hříva.
Povaha:
O již zmíněné odolnosti murgese by se daly napsat celé oslavné ságy. Spalující horka v létě a studený vítr v zimě zocelily koně z Murge natolik, že jim jen těžko může jiné evropské plemeno konkurovat. Mezi jejich hlavní přednosti patří i neuvěřitelně příjemný temperament a učenlivost.
Využití a sport:
Dnes je murgeský kůň využíván především k agroturistice, vytvalostnímu ježdění a zápřahovému sportu. Jsou to maximálně splehliví a věrní partneři, jimiž byli ostatně po celou dobu. Pro tuto svou komplexnost byli vybráni například jako služební koně pro strážce národních parků a přírodních rezervací v Itálii.

Mustang

21. února 2008 v 16:52 plemena koní
Původ a historie:
Na území Mexika přivezl koně v roce 1519 dobyvatel Hernando Cortez a později ho se svými koňmi následovali další španělští dobyvatelé, dobrodruzi a misionáři. Jednalo se o silné zdravé španělské koně, většinou křížence koně andaluského, arabského, berberského nebo plemene jennet. Jméno mustang je odvozeno od španělského slova ,,mesteno", které znamená divoký nebo zbloudilý. Koně přežili náročnou cestu přes moře, což svědčí o jejich velké výdrži. Později se rozšířilo po Severní Americe a místní Indiáni se zpočátku před nájezdy ozbrojených Evropanů na koních nedokázali bránit.
Postupem času se ale Indiáni naučili koně nových osadníků krást. Nejprve je jedli nebo pouštěli na svobodu, ale později si začali uvědomovat, že koně se výborn hodí k jezdeckým účelům. Strakaté koně měli nejraději, zřejmě pro jejich přirozené maskovací zbarvení. Indiáni se tak stali opravdovými znalci koní a některé indiánské kmeny dokonce zakládaly své chovy.
Koně, kteří byli vypuštěni na svobodu nebo sami utekli, žili pak ve stádech v divoké přírodě. V polovině 19.století sev Americe vyskytovaly více než dva miliony zdivočelých koní, ale do konce století se jejich počet výrazně snížil. Začaly se budovat farmy a rozšiřovat pozemky, a tak se velikost území přístupného volně žijícím potomkům domácích koní rychle zmenšovala. Současně bylo hodně koní zabíjeno. Koně představovali hrozbu pro místní farmáře, protože ničili úrodu, na druhé straně poskytovali levné maso pro výrobce krmiv.
Dnes je mustang chráněným zvířetem. V současnosti žije hlavně na Západě přes 50 tisíc zástupců tohoto druhu.
Popis:
Zdivočelí domácí koně dorůstají dospělosti teprve po čtyřech až sedmi letech života. Na jaře a v létě rostou běžným tempem, ale na podzim a v zimě se růst téměř zastaví, neboť nemají tak velký přísun potravy. Za chladného počasí spotřebují veškerou energii na udržení tělesné teploty. Liší se podle exteriéru a podle něj lze také mnohdy poznat, která pokrevní linie převládá. Některá stáda mají hodně znaků společných s plemenem quater, jiná se podobají spíše plnokrevníkům, arabům nebo plemenu morgan. Rozmanité je také zbarvení. V některých stádech žijí hlavně skvrnití jedinci, jinde se vyskytují převážně hnědáci. Mustang má silné nohy, silnější než jaké najdeme u jiných koní. I kopyta jsou nadprůměrně silná, protože volně žijící kůň musí být schopen zvládnout bez podkov jakýkoli terén.
Výška mezi 135-150 cm. Zbarvení-všechny typy barev, nejrozšířenější jsou ryzáci.
Využití:
Zdivočelé koně samozřejmě nelze v pravém slova smyslu využívat tak jako ostatní plemena. Mustangy lze nicméně zkrotit a osedlat.

Něco málo o mě...

21. února 2008 v 15:20 ...JÁ...:oD
Tohle jsem já a Gremling
Jméno:Eliška
Datum narození:28.11.1994
bydliště:Praha
Moje zvířátka:Kocourek Maxíček,ale moc chtěla bych i svýho koníka!!!
Nej. zbarvení koně:Plavák,Issabela,Vraník,Hněák
Můj nej. koník:jsou dva Orion(je to úžasnej valach-hucul od nás ze stáje!!mam ho moc ráda) a Dakota(to je úžasná kobilka-českej teploktevník...byla ve stáji kam chodim na chalupě a je to vlastně první kůň,na kterym jsem tak jako sama pořádně jela a první kůň,kterýho jsem čistila!!!ale prodali jí,takže už jí bohužel asi nikdy neuvidim!!!:´( ale pořád jí mam moc ráda!!)
Takž na týhle fotce je ORIONEK
a tady Dakota:
nej.plemeno koně:ČT,Hucul,Hafling,Frís,Irský cob..
Já a koně:takže..moc dlouho ke koním nechodim,asi jenom půl-třičtvrtě roku(nevím přesně),takže zatim ještě moc jezdit neumim(krok,klus a cval)ale chci se naučit pořádně jezdit!!!

Zastavte týrání koní!!!!!!

21. února 2008 v 14:58 pomozte zvířatům!!!
Pokud máš rád(a) koně,tak se na tuto stránku určitě koukni!!!!jsou tam i petice,které já osobně jsem si stáhla!!!!!týrání koní,nebo jakýchkoliv zvířat je hrozné...nevim,jak to někdo může udělat!!!:o(



Chody koní

20. února 2008 v 18:14 chody koní
Krok
Krok je čtyřfázový cestovní chod, při němž můžeme zřetelně slyšet čtyři pravidelné údery kopyt. Pokud krok začíná levou zadní, pohybují se nohy takto: levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední. Kůň vydává při kroku velmi málo energie. Jde také o nejsnazší chod pro začínající jezdce. Krok by měl být pohodlný, pravidelný, ale zároveň živý.
______________________________________________________________________________________
Klus
Klus je dvoufázový chod, při kterém kůň zvedá za zamě střídavě dvě diagonální nohy-levou zadní a pravou přední, po nichž následují levá přední a pravá zadní, které se zvedají již v okamžik před dopadem protější dvojice na zem. Klus ne nejtěžším chodem pro jezdce, protože kůň se při něm
odráží z jedné úhlopříčky na druhou, ale zároveň je nejčastěji používán,protože kůň dokáže klusem uběhnout velké vzdálenosti. Jezdec při klusu vysedává v okamžiku, kdy se nohy dotýkají země.
_______________________________________________________________________________________
Cval

Cval je třífázový chod. Ve cvalu se kůň pohybuje dopředu ve skocích, to znamená, že ve fázi vznosu
se žádná noha nedotýká země. Kromě toho je to asymetrický chod: Podle toho, jestli jde o pravý nebo levý cval, posazuje kůň kopyta rozdílně. Tuto asymetriizřetelně pocítíte, neboť kůň rád cválá poněkud "křivě". Dopadá zadníma nohama poněkud více dovnitř než předníma. Kůň používá krk k tomu, aby vyrovnal pohyb.
_______________________________________________________________________________________
Trysk
Trysk je čtyřfázový chod. Je to vlastně prodložený cval, ale se čtyřmi odělenými kročeji, které dodávají chodu ladnost a plynulost.Čtyřdobý trysk, při němž vede pravá přední, má následující sled:
levá zadní, pravá zadní, levá přední, pravá přední; pak následuje plný zdvih. Stejně jako při cvalu je i při trysku jedna přední noha vedoucí, což koni dovoluje udržovat rovnováhu při zatáčení.

Ryzák

20. února 2008 v 18:08 filmy o koních
Ryzák má rezavou barvu srsti ( barevná škála sahá od světle červené do sytě tmavorudé, někdy až dočerna). Ocas a hříva jsou zbarvené stejně nebo jsou světlejší, nesmějí včak obsahovat žádné černé chlupy. Oči kůže a kopyta mají tmavou barvu. Rozlišujeme světlého ryzáka, ryzáka a tmavého ryzáka.

Strakoš

20. února 2008 v 18:07 zbarvení
Názvem strakoš označujeme koně, kteří na sobě mají spojité barevné skvrny různé velikosti. Větší bílé oblasti srsti na nepigmentované kůži se střídají s tmavými partiemi na kůži, která je pigmentovaná. Rozlišujeme rezavé strakoše, hnědé strakoše a strakaté bělouše.

Vraník

20. února 2008 v 18:01 zbarvení
Vraníci jsou relativně vzácní. Jejich srst i žíně jsou černé. Oči, kopyta a kůže mají také tmavou barvu. Existují i uhloví vraníci ( jejich černá srst má modravý nádech) a vraníci, jejichž srst je v létě černá a v ziměnahnědlá (dříve se jim říkalo letní vraníci).

bělouš

20. února 2008 v 17:59 zbarvení
Bělouši se vždycky rodí s tmavou srstí a postupně vybělují. S každou výměnou srsti vystupuje pravá barva bělouše zřetelněji. Rozlišujeme četné barevné nuance od červeného po černého bělouše.

Issabela

20. února 2008 v 17:57 zbarvení
Issabela, dříve žluťák je vlastně žlutý ryzák. Jeho srst je vesměs žlutá, někdy došeda. Srst je světlá a kopyta také. Baravnou odrůdou issabely je palomino (zlatě zářící srst a jasně bílé žíně).

Světlý hnědák

20. února 2008 v 17:31 zbarvení
Na obrázku je typický světlý hnědák-zřetelně můžeme rozeznet odlišné zbarvení ve sravnání s ostatními koňmi! Světlí hnědáci mívají často černý hřbetní pruh.

Myšák

20. února 2008 v 17:30 zbarvení
Myšák má srst popelavě šedou, v oblasti břicha a na vnitřních stranách nohou někdy se žlutavým nádechem. Ocas, hříva a nohy jsou černé. Myšáci patří mezii koně, kteří se vyskytujií poměrně zřídka.

Grošovaný bělouš

20. února 2008 v 17:28 zbarvení
Grošák je jedna z mnoha možných variant vybělujících běloušů. Má menší nebo větší bílé okrouhlé skvrny na šedém podkladě.

Ethaenne

18. února 2008 v 19:26 Někteří koníčci co znám...
Ethaennek je 6ti letej hafling...je trochu temperamentní,ale mam ho moc ráda!!!

Zafir

18. února 2008 v 19:04 filmy o koních
Lena, starší sestra jedenáctileté Anny zahyne při nešťastném pádu z nádherného vraníka jménem Zafir. Osamělá dívenka, jejíž rodiče od té doby koně nenávidí, má smutný život. Na už nesmí nikdo jezdit a stává se z něho divoké a nezvládnutelné zvíře. Když se jednou v noci objeví tajemný Sharbat, zdá se, že je to jen zloděj. Jenže muž, který ví, jaké schopnosti se v koni skrývají, nabídne Anně, že ji naučí na Zafirovi jezdit a přihlásí ji s ním do velkého závodu. Výcvik probíhá za tmy a nikdo se o něm nesmí dovědět. Problém nastane ve chvíli, kdy Annin otec těsně před závodem chce vraníka prodat...

Tajemný hřebec

18. února 2008 v 19:02 filmy o koních
Patnáctiletá Sarah žije se svou maminkou v Kalifornii. Po matčině smrti odlétá na otcovu ovčí farmu do Skotska. S otcem si nerozumí a tak utíká do hor za podivínským starcem Fergusem, který chrání divoká zvířata. Seznámila se s ním po pádu z koně při pronásledování bílého hřebce, kterého zahlédla v lese. Divoký bílý hřebec, o němž se vypráví v legendách, uniká pozornosti okolního světa. Ví o něm pouze Fergus a nyní i Sarah. Bohužel ho objeví i dva místní pytláci, rozhodnou se ho chytit a prodat...