Anglický plnokrevník

14. března 2008 v 21:21 |  plemena koní
ROZDÍLY MEZI ANGL.PLNOKREVNÍKEM A ARABEM:
Svým zevnějškem se dnes anglický plnokrevník většinou značně odlišuje od arabského koně, ze kterého vlastně vznikl. Především rámec anglického plnokrevníka je obdélníkový na rozdíl od čtvercového rámce araba. Celková harmonie orientálního koně byla v Anglii porušena výběrem nejrychlejších jedinců. Tak zejména je to šířka hrudníka, která u anglických plnokrevníků bývá relativně menší než u koně arabského. Výška v kohoutku je v průměru asi o 10 cm větší než u araba a dosahuje u hřebců 170 cm míry páskové, 160 cm míry hůlkové a u klisen v průměru asi 165 cm míry páskové a 158 cm míry hůlkové. Jinak ale výška v kohoutku anglického plnokrevníka značně kolísá, a to od 160 do 185 cm míry páskové. Nejúspěšnější angličtí plnokrevníci na dostihové dráze měli výšku v kohoutku 165 - 176 cm páskové míry.
Dnešní anglický plnokrevník se od svých orientálních předků odlišuje nejen morfologickými vlastnostmi, ale i vlastnostmi fyziologickými, které získal působením specifického prostředí a tréninku. Arabský kůň výborně zužitkuje krmiva. Je velmi skromný. Anglický plnokrevník je velmi náročný. Arab se spokojí třeba jen s objemným krmivem, kdežto anglický plnokrevník vyžaduje bezpodmínečně značné množství koncentrovaných krmiv. Arab je neobyčejně vytrvalý, ale méně rychlý. Anglický plnokrevník je velmi rychlý, ale na dlouhých tratích je málo vytrvalý. Klus arabského koně je velmi prostorný, výrazný a efektní. Anglický plnokrevník má naproti tomu plochý a často kratší klus, protože jeho vlastním pohybem je cval. Barva orientálních koní je často bílá. U anglických plnokrevníků je bílá barva vzácnější.
POPIS PLEMENE:
Výkon koně je sice ovlivněn, ale ne zcela podmíněn tělesnými tvary. Proto uvnitř plemena anglického plnokrevníka najdeme i tvarové rozdíly, které se projevují především ve značně kolísající výšce v kohoutku, a tím i v celkovém rámci plnokrevníka. Výška v kohoutku u něho kolísá v rozmezí 20 cm i více. Hlava anglického plnokrevníka bývá ušlechtilá, malá, suchá, výrazná, s rovnou nosní linií. Mezi plnokrevníky ale najdeme i hlavy přešlechtěné, a lysými místy kolem očí a nozder, s proláklou nosní linií, ale i hlavy hrubší, masitější, někdy s rozkleslýma ušima. Někdy se dokonce vyskytuje i hlava poloklabonosá s více nebo méně klenutým nosním profilem. Krk je nejčastěji dlouhý, svalnatý a směřuje šikmo nahoru. Kromě krku pravidelného nalezneme však i krk kratší, někdy jelení, jindy dlouhý, labutí, vysoko nasazený, nebo nízko nasazený. Všichni plnokrevníci mají velmi zřetelný, vysoký, delší, nebo kratší kohoutek. Hrudník musí mít velký objem pro plíce a srdce, na jejichž činnosti závisí zásobení svalstva látkami schopnými oxidace, které jsou zdrojem kinetické energie. Velkého obsahu hrudníku u plnokrevníků se dosáhne jen hloubkou a délkou na úkor šířky, která bývá většinou malá. Hrudník bývá také plošší, a tak umožňuje správnou a snadnou funkci lopatky. Lopatka je dlouhá, šikmá, s volným pohybem. Kost ramenní je silná, aby se k ní mohlo dobře upínat příslušné svalstvo. Předrámí nemá být příliš dlouhé, zato však musí být svalnaté. Je žádoucí, aby holeň byla kratší a dostatečně silná, s elipsovitým průřezem. U plnokrevníků bývá často předrámí Dlouhé, holeň slabá, zařízlá, kruhového průřezu a příliš dlouhá, stejně jako spěnka, která je v tomto případě sice pružná, ale málo pevná. Kromě pravidelných kopyt najdeme i u plnokrevníka kopyta ostroúhlá a tupoúhlá.
Záď musí být dlouhá a přitom mírně skloněná. Srázná záď se vyskytuje častěji u pomalejších plnokrevníků. Stehenní kost musí být silná s výraznými výstupky, aby se svalstvo mohlo dobře upnout. Svalstvo tvořící tzv. "kalhoty" a svalstvo celé zádi má být co nejmohutnější, protože záď je motorem, kde vzniká pohyb. Hlenový kloub plnokrevníka je sice široký, ale často s vadami (např. srnčí, jindy zaječí kosti), nebo s příliš velkým, popřípadě malým hlenovým úhlem. Důležitý je u plnokrevníků cval, který má být prostorný, energický a je jejich přirozeným pohybem, kdežto klus není rozhodující a směrodatný.
ROZDĚLENÍ PODLE VÝKONNOSTI:
Mezi plnokrevníky rozeznáváme čtyři typy: letouny, mílaře, vytrvalce a steeplery.
Letouni - jsou jedinci menších rozměrů, s výškou v kohoutku kolem 160 cm. Jsou velmi ušlechtilí, jemnější kostry, souladní, často se štičí hlavou a velmi nervózního temperamentu. S oblibou se chovají v Americe, kde se běhají dostihy na kratší vzdálenosti než v Evropě. Letouni jsou velmi rychlí a vyhovují jím vzdálenosti na 1 600m
Mílaři - jsou to koně sice ušlechtilí, ale méně než letouni. Bývají větší, výška v kohoutku se pohybuje kolem 165 cm a jsou i celkem mohutnější. Nejvíce jim vyhovují tratě na vzdálenost 1 600 do 2 400 m.
Vytrvalci - plnokrevníci většího rámce, s výškou v kohoutku nad 165 cm. Jsou méně ušlechtilí a méně souladní, delšího rámce. Nejlépe se uplatňují na vzdálenosti 2 400 a v delších dostizích. Jejich temperament je klidnější než u letounů.
Steepleři - překážkoví plnokrevníci. Jsou to koně hrubších tvarů, méně souladní a svým zevnějškem často vybočují z obvyklého rámce pro plnokrevníky. Mají velký rámec a také výška v kohoutku je značná. Nedosahují rychlosti předešlých skupin, ale na větší vzdálenosti jsou vytrvalejší (např. pro Velkou pardubickou steeplechase). Mívají klidnější temperament.
CHOV A VYUŽITÍ:
Chov anglického plnokrevníka je rozšířen po celém světě. Nejrychlejší a nejkvalitnější plnokrevníky mají ve Francii, Anglii, USA, Japonsku, Austrálii, Rusku a Jižní Americe.
Chovatelsky má anglický plnokrevník značný význam, protože se používá v četných teplokrevných chovech k rozšíření krevní základny, popřípadě ke zpevnění konstituce nebo k oživení temperamentu. Dále se používá k zušlechtění chovu, ke korekci některých tělesných tvarů, jako ke zpevnění horní linie, ke zvýraznění kohoutku apod. V tomto smyslu se dnes nejvíce používá anglický plnokrevník k zušlechtění jiných plemen v Rusku.
Z plemena anglického plnokrevníka bylo také vychováno nové plemeno koní - americký klusák. Anglický plnokrevník se také využívá k produkci tzv. hunterů. Plnokrevník dal také základ anglickému polokrevníku. Dnes se anglický plnokrevník používá především k produkci jezdeckých koní, ale hlavně se chová pro dostihy. Obliba dostihů jak rovinných, tak překážkových neustále na celém světě stoupá a s tím roste i potřeba a popularita chovu anglického plnokrevníka. Jestliže se v současné době chov některých plemen koní silně omezuje, chov plnokrevníka se ve všech státech zkvalitňuje a velmi rozšiřuje. V mnoha západních státech, které vynikají chovem anglického plnokrevníka a zejména jeho kvalitou, je plnokrevník cenným vývozním artiklem a má tak neobyčejný národohospodářský význam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama